Samčí znaky u samiček zebřičky

16.9.2018

Náš český standard zebřičky pestré (standard Klubu chovatelů zebřiček České republiky) je překladem německého standardu. Byl přeložen roku 2000. Z kterého roku tento německý standard pocházel, jsem se nedopátral. Jediná změna v našem standardu, zrušení tolerance samčích znaků na boku samic, je z roku 2017. Nepočítám rozšíření klubového standardu o nové mutace(2017), např. eumo.
Letos je to sedm let, co jsem poprvé navštívil naši (Dašickou) výstavu věnovanou pouze zebřičkám. Následující rok padlo rozhodnutí věnovat se černolící mutaci. Od té doby se věnuji této mutaci v barvě šedé a šedé světlehřbeté. Od roku 2014 se ptáci z mého chovu pravidelně umisťují na předních místech (viz výsledky na výstavách). V letošním roce budu vystavovat poprvé i hnědé černolící samice.
Často jsem nemohl vystavit některé ze samic s výbornou postavou, barvou i opeřením pro samčí znaky nejen na bocích, ale i černých pírek na hrudi. Pominu-li ony samčí znaky, byly to většinou jedny z nejhezčích a největších samic v chovu s výrazně černým líčkem. V chovu jsem je dále používal, samčí znaky samice přenesly na své dcery, zároveň i černé líce jejich synů. Jsou velké a opravdu tvrdě černé. Na tomto místě je nutné uvést, že samčí znaky se u samic výrazněji projevují v druhém a třetím roce.
Uvážíme-li, že u dvou základních, tedy výchozích mutací, šedé a hnědé, jakékoli zbarvení líček u samic chybí, Černé/černohnědé zbarvení líčka považuji za výrazný samčí znak. U černolících samic, kde černé líce jsou "prokvetlé" šedými pírky, jsou samčí znaky na boku výrazně méně frekventované. Nutně musíme tedy dojít k závěru, že výrazně černé líce u samic jsou buď výhradně výsledkem zvýšené koncentrace melaninu právě v tomto místě nebo hormonální poruchou související s výskytem samčího hormonu. V druhém případě je předpoklad snížené reprodukční schopnosti. Tím mi nutně vyvstal problém, který samozřejmě budu řešit. Znamená to zaměřit se na evidenci výskytu samčích znaků u samic a jejich přenos na dcery a zároveň sledovat plodnost těchto samic. V dalším roce sledovat míru přenosu samčích znaků z jejich synů na jejich dcery. Celé sledování tohoto fenoménu bude spíše orientační. K jednoznačné prokazatelnosti výsledku pro F1 a F2 generace mi chybí dostatečný počet ptáků pro objektivní statistickou průkaznost. Ale jdu do toho. Přinejmenším pozitivním výsledkem bude zaměstnání mého mozku.
A nyní z trochu jiné strany. Nikdy jsem na vlastní oči neviděl anglickou zebřičku s výjimkou jednoho šedého samečka, o němž jeho majitelé tvrdili, že už mu je deset let. Bylo to v době před mými zebřičkářskými začátky, kdy jsem o tom, jak má výstavní zebřička vypadat, neměl ani zdání. Začal jsem míti zdání z vyprávění svých kolegů, kteří, jak mi později docházelo, to měli také z druhé, případně třetí či dokonce čtvrté ruky. Tedy krátký zobák, krátký ocásek, silně opeřená hlava a celý pták a přimhouřené oči. Vzhledem k tomu, že více věřím vlastním očím než druhým ústům, případně třetím či čtvrtý, vygooglil jsem si poslední oficiální anglický standard z roku 2016. Na okraj uvedu několik faktů. Je požadován zobák mohutný při jeho základu, délka ocasu odpovídající proporcím těla. Skutečně kratší než u naší standardu naší zebřičky, u níž je požadována velikost 12,5 cm, zatímco anglický standard požaduje velikost okolo 10 cm (4 inches). Rozdíl 20ti% je vskutku výrazný. Oko kulaté, s ohledem na mohutné opeření hlavy i do stran má má vytvářet zřetelné obočí mírně přesahující oko, tedy vskutku může vytvářet dojem oka přimhouřeného.
Anglický standard dělí mutace do dvou skupin. Standardní mutace (šedá, hnědá, světlehřbetá šedá a hnědá, mramorová, pastel, bílá, straka a pinguin) a Nestandardní s vysvětlením, že se jedná o méně vystavované a nové, či novější mutace (světlehřbeté pastely, černoprsé, černolící, hnědo a šedolící, phaea, sedlové, atd.) Zatímco u standardů jsou samčí znaky u samic považovány za chyby, u nestandardů není o samčích znacích u samic ani zmínka. Neznám standardy jiných zahraničních zebřičkářských klubů, lze ovšem pochopit, že poznatky některých kolegů, že na některých zahraničních výstavách byly samčí znaky u samic posuzovány odlišně.
Nezbývá mi nic jiného, než vyrazit na některou velkou zahraniční, nejlépe celoevropskou výstavu. Jak jsem uvedl, více věřím vlastním očím, než až na výjimky, cizím ústům.

S ohledem na toleranci samčích znaků u černolící mutace od loňské netolerance tohoto jevu v našem standardu se zaměřím v příští chovné sezoně, jejíž začátek plánuji na konec listopadu letošního roku.

Nymburk nezklamal

22.6.2018

Nezklamal v ničem. Atmosféra dle předpokladu, setkání s kolegy a diskuse, které nebudou nikdy ukončeny. Pro vystavovatele byla sobota 9. června příjemně stráveným dnem. Pro nás, zapřísáhlé zebřičkáře to byla jedna z možností obdivovat i jiné druhy drobotiny lahodící oku nejen barvami, ale především vysokou kvalitou vystavených ptáků.

Doufejme, že Nymburk zůstane Nymburkem. Že zůstane jednodenní výstavou, kdy ráno zaregistrujete předem přihlášené ptáky, dáte je do předem koupených papírových bodovaček, nasypete vlastní krmivo a nalijete vodu do nabídnutého krmítka a pítka a krabici šoupnete do regálu. Kafe, pokud si ho sami uvaříte, máte k dispozici v kuchyňce. A vůbec nevadí, že kolem vás při příjezdu nepobíhají "lokajové" nabízející pro vašeho opeřence bodovačku s krmivem a vodou, vše zdarma, a odnesou klec do výstavního stojanu tak, jak to chodí u nás v Dašicích na největší zebřičkové speciálce v naší republice (přes 500 vystavených ptáků) s občerstvením pro vystavovatele v průběhu výstavy zdarma. A  v Nymburku vůbec nevadí, že všechny vámi použité papírové bodovačky si nacpete do auta a vezete si je domů k vlastní likvidaci. Cestou domů jsem se už těšil na příští rok. 

S výsledkem své účasti jsem nadmíru spokojen. Vezl jsem šest velmi mladých ptáků narozených v letošním roce ohodnocených známkou VD (velmi dobrý). Černolící světlehřbetý šedá samec zvítězil ve třídě, samice téže mutace ho následovala. Černolící šedí si odvezli druhé a třetí místo. Dobrý příslib pro příští chovnou sezonu.

                                                                          



Derby drobných exotů Nymburk

17.5.2018

Loni jsem se jel s kolegy z našeho klubu podívat na Derby drobných exotů do Nymburka. Abych nejel s prázdnou, vytáhl jsem z jedné chovné klece šedého  černolícího  samce. Mláďata byla před odstavem a ten jejich táta vypadal dobře.. Šedé černolící vyhrál.  Čestná cena - pohár od vystavovatelů z Německa potěšil.

Letos si dám repete z několika důvodů. Je na co se dívat. Zebřičky, chůvičky, rýžovníci, pásovníci, amadiny, astrildi, panenky, amady a stříbrozobky. Druhým důvodem je perfektní organizace výstavy a velmi příjemné prostředí a celková atmostféra. Samozřejmě také jedno z mála možných setkáních se s kolegy. Nymburské derby je super!
Tak jsem dnes pochytal letos narozené mladé ptáky z venkovní voliéry, prohnal všechny přes výstavní klece, v nichž nakonec skončili potenciální uchazeči o stupně vítězů a kde nakonec stráví nadcházející tři týdny až do výstavy. 


trénujeme na Nymburk


Krmení 

29. 5. 2018

V této kapitole, a to hned na začátku se odvolám na své zkušenosti z doby zaměstnání před mnoha lety. V jednom JZD jsem pracoval jako krmivář a vedoucí Kooperace na výrobu vitaminominerálních doplňků pro skot. Samozřejmostí byla kompletní znalost principů výživy i pro jiná hospodářská zvířata. Lahůdkou v mém odborném počínaní bylo v rámci spolupráce se Spofou n.p. i sestavování receptur granulí pro lepší parožení jelenů v ministerských honitbách. Bohužel jsem se nikdy nedověděl, zda jeleni parožili lépe než tehdejší vrchnost.  

Sestavit krmnou dávku pro hospodářská zvířata bylo velmi snadné, pokud bylo z čeho. Existovaly normy potřeby živin, normy obsahu živin jednotlivých krmiv a později, někdy na konci sedmdesátých let i oblastní laboratoře zjišťující obsah jednotlivých živin pro předložené konkrétní krmivo.

V rámci mladické nerozvážnosti jsem se zkoušel dopátrat obsahy živin v dostupných krmivech. Buď snahy bylo málo, nebo zdroje vyschly. Z ústního podání ve smyslu "kluci v práci povídali" se držím toho, že lesknice a senegal jsou energenticky bohatší než prosa, jenž se mezi sebou liší zejména barvou a tvrdostí slupky. No budiž.

Pátráním po složení průmyslových směsích jsem se dověděl, že každý trochu jinak. Vyzvídáním u kolegů, všichni nějak opisujeme a individualizujeme.

Zrniny

Já tedy takto: základem jsou prosa. Cca .15% bílé, 30% žluté, 55% zelené. V době hnízdního klidu lehce lesknice, tak 10 %.. Při umístění párů do hekovaček - chovných klecí, zvednu lesknici na cca 25%,..jakmile se začnou klubat první mláďátka, přidávám, samozřejmě na úkor základní směsi pros, cca 10 - 15% mláceného senegalu. Jakmikle mladí vylítnou přidávám senegal v klasu stejně jako odstaveným mladým před umístěním do venkovní voliéry. Ve voliéře krmím prosa plus 25% lesknice.

Vaječná směs.

Základem je vařené vejce a průmyslová vaječná směs. Přes léto drobně nasekané zelené natrhané při procházce zahradou. Pampeliška, kopřiva, řebříček, jitrocel, ptačinec žabinec, mateřídouška. Trochu kukuřičného šrotu, V zimě lehce strouhané mrkve a sušené to, co v létě zelené.
Vaječnou směs začnu krmit ptákům po umístění párů do chovných klecí do doby snesení prvního vejce. Opět začínám po vyklubání prvního mláděte.a krmím mladé i po odstavu cca 3 týdny než přejdou do venkovních voliér.
Jednou či dvakrát týdně přikrmím i odstav a mladé venku ve voliéře.

Ostatní do zobáku 

Samozřejmostí je sepiová kost a drcené mušle, které míchám s gritem pro drůbež. Přidávám rozdrcenéí vaječné skořápky.

Zelené

Krmím ve voliérách a u nehnízdících ptáků.




             


Genetika, kouzlo nepravděpodobnosti a rozmanitosti.

Určeno těm, kdo si myslí, že genetika je blbost a platí jenom teoreticky.

březen 2017

Zajímavé je, že zastánci tohoto názoru se tvrdohlavě snaží opakovaně dosáhnout svého chovatelského cíle kombinací dvou jedinců s nadějí získání potomstva s dokonalou postavou a zbarvením. Nedaří-li se na sto procent, či objeví-li se opeřené individuum s barvou zcela odlišnou, pak je chyba v genetice, protože je to jenom teorie na papíře a v praxi je to úplně jinak.

Promiňte, vážení chovatelé s vírou v dědičnost a nedůvěrou v genetiku. Je mi líto, ale váš názor podmínila neznalost. A sice neznalost dvou věcí.

Za prvé, neznalost několika generací předků rodičů, kteří zplodili jinak barevné potomstvo než plánované. To, že se v potomstvu objeví jiná mutace více či méně dokonalá, než "čistí rodiče", je dokladem toho, že genetika funguje. To, že se rodiče jeví jako "čistí" je projev fenotypu - vnějšího projevu. Do genotypu, skutečné genetické čistoty nevidíme, nevíme co v jejich genetickém fondu je dědictví po pra a prapra a prapraprarodičích. A když se takoví dva sejdou....

Za druhé, neznalost genetiky. Definice genetiky totiž říká, že je to věda o dědičnosti a rozmanitosti. Dědičnost je jasná, potomstvo si nese genetické kódy rodičů. Navíc se nějakým způsobem vloudí chybička do nositelů genetických informací v buněčném jádře, např. záření, chemické vlivy z prostředí, léky, atd. Chybička se přenáší na potomstvo a máme nové mutace.

Určitě jste hráli "Člověče nezlob se". Teoreticky by mělo při šesti hodech padnout každé číslo jednou. To by ale byla náhoda, že? Při šedesáti hodech bude poměr padnutí každého čísla bližší jedné šestině. Čím více opakování, tím větší pravděpodobnost, že poměr každého čísla se bude více blížit jedné šestině. Tak, jako vám nikdy nepadne sedmička, protože tam není, stejně tak se neobjeví to, co není v genech rodičů.

A pokud budete v rámci chovu plánovat nějaký teoretický štěpný poměr je pravděpodobné, že výsledek (empirický štěpný poměr) se bude více či méně lišit. A právě v tom je kouzlo genetiky. Dědičnosti a rozmanitosti stejně jako teorie a empirie.

A největší kouzlo je v tom, že bez ohledu na vztah ke genetice, v ní všichni jedeme až po uši.


Ono se lehce řekne eumo, ale . . .

 leden 2017

Na poslední dašické výstavě bylo poprvé vystaveno vystaveno několik drobných tmavých zebřiček, které vystavovatelé nahlásili jako euma. Nebyly posuzovány, neboť nebylo podle čeho hodnotit. Nemáme totiž standard na eumo. A proč nemáme standard na eumo? Protože ho nikdo neudělal. A kdo by ho měl udělat? Naprosto logická odpověď zní: klub. A kdo je klub? Přece všichni, kdo jsou na seznamu členů klubu.

Dost filozofování a teď přímo k věci. Standard sice můžeme stvořit sami, návrh standardu by měli udělat především chovatelé "euma". Dávám do úvozovek, protože pokud nemáme standard, nemáme eumo, ale pouze tmavou zebřičku, které říkáme eumo. Řada z vás jezdí do okolních států, kde standard na tuto mutaci nepochybně je. Co kdybyste, vážení chovatelé cestovatelé a importéři, požádali tamní chovatele o zaslání standardu, a nejen euma, na mailovou adresu našeho klubu?
Do té doby, než bude standard euma vytvořen, bude naše "eumo" jenom tmavou zebřičkou na úrovni jiných a zajímavých, třeba i líbivých nestandardních, ale výstavně bezcenných zbarvení. Ke škodě věci zanikne ve víru času a chovatelské úsilí těchto průkopníků přijde vniveč.


P.S.

Na konci roku 2017 bylo eumo zařazeno do standardu a do současné doby (září 2017) byl některými chovateli učiněn obrovský krok vpřed.